Historie oddílu Severek

Počátky oddílové činnosti musíme hledat již v roce 1968, kdy se začalo scházet pár mladých lidí se společnými zájmy a cíly, čímž dali vznik skupině "Šestadvacítka". Brzy se však ukázalo, že nesměřují všichni stejným směrem a proto došlo k rozdělení na dvě skupiny. Amazonky dbali spíše na duchovní program a svá setkávání pojali jako společenství křesťanské mládeže. Vlaštovky, vedeny Aškou Cahovou, se začaly orientovat spíše směrem skautským. Proto se brzy odpojily úplně a v roce 1969 založily oddíl "Dvaadvacítka". Holek bylo zpočátku jen deset a nejstarším bylo kolem patnácti let. Dohromady s kluky sehnali klubovnu na Staré Radnici (U Draka), ke které vlastnili jediný obrovský klíč a za datum vzniku si Vlaštovky formálně zvolily den 28. 10. 1969.

První tábor ve skautském duchu se podařilo uskutečnit již v létě roku 1970. Podle nepříznivých povětrnostních podmínek je dodnes v paměti účastnic zapsán jako tábor "Na Větrné hůrce". Všechno, co chtěly holky na táboře mít, si musely zařídit a platit samy.

První týden tábora zabrala jen samotná stavba, kterou holky zvládly svépomocí od kamen (z jílu, kamenů a vodního skla), přes sklípek, latrínu, odpadovku až ke stanům. Jen se stavbou stožáru pomáhal Jan Lodivod Caha, bratr Ašky.

Na táboře byly uděleny také první přezdívky. Veverka mrštné skautce, která pro suché větvičky lezla až do nejvyšších větví stromů nebo Posleda za umění být poslední. Přezdívky se pak slavnostně udělovaly na táborech a vícedenních akcích i dál, pasováním a udělením ručně vyrobeného certifikátu. Tento zvyk zůstal v podstatě nezměněn až do dnešních dob. Jediné, co trochu zastínilo dobrý průběh tábora, byly nečekané problémy s chybějící Sovětskou vlajkou, kterou s sebou z pochopitelných důvodů nikdo nevzal.

Tentýž rok byl oddíl přestěhován do klubovny na Starém Brně (Domeček), která byla sice bez elektřiny, ale s hřištěm a v příjemném prostředí. Nakonec bylo ale i toto útočiště zbouráno a následoval přesun do klubovny na Úvoze. Tam oddíl sídlil dlouhá léta.

Na přelomu let 1970/71 došlo k definitivnímu zákazu skautingu v ČSR a nejpřijatelnějším řešením se jevil přechod k pionýru a následný přesun do SVAZARMu (= Svaz pro spolupráci s armádou). Protože by byl hromadný přestup všech členek příliš nápadný, byly přihlášky starších členek různě antidatovány a mladší holky postupně přicházely rovnou do SVAZARMu. Hlavní charakteristikou této organizace byla tvrdá vojenská, armádní výchova, která se odrážela ve výcviku sebeobrany na schůzkách, dobrodružných výsadcích a podobných aktivitách. Přes všechnu opatrnost občas padlo udání na StB, po němž následovala řada výslechů na policii. Oddíl však přežil totalitní režim až do Sametové revoluce v roce 1989 a roku 1992 přišla poslední významná změna v podobě přestupu do sdružení YMCA skautů (nyní YMCA T. S.), které v dnešní době drží ochranná křídla nad desítkou oddílů z celé České republiky. 

Od té doby se musela naše klubovna několikrát přestěhovat (Úvoz - Jílkova - Dřevařská - Úvoz - Skácelova - Staňkova) a vybudovaly jsme hned tři pěkná tábořiště vhodná pro stanování v tee-pee (Kněžice, Rudolec a Dolní Krupá).